Sabine Stanley a Jeremy Bloxham z Harvardské Univerzity vytvořili model, který popisuje magnetické pole planet Uran a Neptun, jež vypadá spíše jako kombinace dvou severních a dvou jižních magnetických pólů, než jako prostý magnet s jedním severním a jedním jižním pólem, jako třeba na Zemi či dalších planetách (Jupiter, Saturn).

Doc.Josip Kleczek a Astronomického ústav AV ČR k tomu dodává: Konvektivní proudy přenášející teplo z teplého nitra k chladnějšímu povrchu nebeských těles vyvolávají proudy elektrické, které vytvářejí magnetické pole. V konvektivní vrstvě tedy dochází k přeměně pohybové energie v energii magnetického pole. Obdobný proces probíhá v dynamu. Díky tomuto procesu jsou na hvězdách i na Slunci skvrny a erupce. A na planetách je konvekcí udržována magnetosféra, jež by bez konvekce dávno zanikla. Je proto pochopitelné, že geometrie magnetických polí (= magnetosfér) hvězd a planet je určována prostorovým rozložením konvekce v nitru hvězd a planet. Z pozorované geometrie, tj. prostorového rozložení magnetické síly v prostoru kolem Urana a Neptuna odvozují autoři modelu uspořádání konvektivních proudů v neviditelném nitru Urana a Neptuna. Kromě toho dostávají nebeská tělesa (hvězdy, planety) magnetické pole (magnetoséru) při svém vzniku. Při kompresi mezihvězdého oblaku do hvězdy (nebo protoplanetárního materiálu do planety) je totiž se stlačovaným materiálem strháváno i velmi slabé mezihvězdné magnetické pole. Lze jednoduše dokázat, že mezihvězdné magnetické siločáry (= čáry magnetické indukce) jsou zamrzlé i ve velmi chladném mezihvězdném materiálu (několik kelvinů), z něhož se hvězdy rodí i v poměrně chladném (desítky až stovky kelvinů) protoplanetárním disku, ze kterého vznikají planety. Elektrické proudy, které vytvářejí magnetické pole ve hvězdách i planetách, se mění v teplo (tzv. Joulovo), podobně, jako v elektrickém spotřebiči. Toto pole by po dlouhé době přeměnou v teplo zcela zesláblo a zmizelo, nebýt proudění v nitru hvězd a planet.